Komentáře

1 Danka Danka | E-mail | 14. července 2018 v 18:27 | Reagovat

Radunko,třeba jste jen trošku"vyhořelá"Zase bude dobře.Moc ráda čtu Blog.Obdivuji vás všechny.Já na to nemám"koule"Je mě 64roků a z toho se 17let starám o manžela po těžkém úraze mozku.Není ani o čem psát.Den,jako den.Ale hrabu se.A čekám až mě něco příjde a raduju se z takových maličkostí. :-D

2 Radka Radka | E-mail | Web | 14. července 2018 v 18:38 | Reagovat

Obdivuji všechny, co žijí "obyčejný" život a nestěžují si, naopak hledají maličkosti, které povzbudí, potěší, vyloudí úsměv. Je hodně těžké starat se o nemocné lidi. O maminku jsem pečovala intenzivněji tři roky a bylo to těžké. Neumím si představit 17let, hluboce smekám. V porovnání s tím vůbec nechápu lidi, co se honí za penězi, závidí, ubližují. Slibuji, že se budu snažit vnášet více světla a radosti do života druhých, i svého :-)

3 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 14. července 2018 v 19:00 | Reagovat

Minulý i současný život je pro mne velkou studnicí zážitků. Dá se vměstnat do povídek. Možná je to schopnost vcítit se do druhého člověka. To jsem vycítila i z článků tvých a nemyslím, že bys neměla náměty na články, úvahy, povídky. To je jen takové "plané" období, kdy se člověk cítí prázdný, nic se mu nechce, hledá něco úderného, co probudí zájem lidí. Někdy je dobré trochu počkat a najednou při nějaké banální příhodě, setkání s dávným známým člověkem si člověk vzpomene na jeho příběh a vida- inspirace je tady. Také je dobré se vrátit ke staré tvorbě a jen si říci : jak bych to napsala nyní? Nebyl to jen můj sen, přání?

4 Lucienne Lucienne | Web | 14. července 2018 v 21:40 | Reagovat

Tenhle pocit, když máš v hlavě totálně prázdno a slova nepřichází, ač na ně voláš, znám moc dobře. Myslím, že ho zná každý, kdo píše, a každý, kdo píše rád, ho nese těžko. Jako by tu chybělo něco, co tu prostě mělo být. Ale neboj, myslím, že se to zase spraví. Já to mám třeba tak, že dokážu psát jen, když je mi smutno. Respektive, když mám deprese. Jinak jsou má slova hrozně mělká. Takže si prostě musím vybrat - budu šťastná bez psaní, nebo v depresích a s múzou. :D
Tak ti držím palce, ať je to zase lepší, ať už psaní, nebo všechny ty věci, o kterých máš pocit, že ti je ostatní kradou.

5 Čerf Čerf | E-mail | Web | 15. července 2018 v 10:32 | Reagovat

Slova umějí být hrdá a svéhlavá. Nepřiběhnou na zapískání, ale až jim se zachce. Mám ale zkušenost, že je dobré snažit se psát i tzv. bez inspirace; upravovat a přepisovat, až správná slova skutečně dorazí, je vždycky jednodušší než psát od počátku.

6 Radka Radka | E-mail | Web | 15. července 2018 v 12:46 | Reagovat

[3]: Moje plané období už trvá hodně dlouho a říkám si, jestli se opravdu dokážu vrátit ke stylu psaní, který jsem zejména před pěti lety měla. Tehdy mi jely příběhy i ve snu a byly jako živé. Nechci fňukat, jen mě to mrzí. Tebe Růženko obdivuji, napsala jsi velké množství příběhů a stále máš o čem psát a je to čtivé! Mám ráda příběhy, ale při pokusu zapsat cokoli, vše mizí. Nicméně, budu doufat, že se to zlepší :-)

7 Radka Radka | E-mail | Web | 15. července 2018 v 12:48 | Reagovat

[4]: Mám to opačně, dokážu psát v období radosti, když dorazí smutek, jsem paralyzovaná. No, asi bych se měla zamyslet, jestli se nemáchím ve smutku už moc dlouho... Děkuji a přeji Ti inspiraci i v radosti :-)

8 Radka Radka | E-mail | Web | 15. července 2018 v 12:50 | Reagovat

[5]: Moc krásně jsi to napsal, umiš slovem pohladit i nabudit (a což teprve svými fotkami!). Děkuji, budu to zkoušet, pořád dokola, až do úplného osvojení ;-)

9 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 15. července 2018 v 13:52 | Reagovat

[6]:Mám to jaksi dané: Něco slyším nebo prožiji a hned se mi vybaví událost kolem člověka nebo situace. To bude opravdu věkem, prožitým pestrým životem. Při 10 zaměstnavatelích a nakonec soukromničení už něco zažiješ a zatím mi paměť slouží. ;-)

10 Jan Turon Jan Turon | E-mail | Web | 17. července 2018 v 21:18 | Reagovat

Pamatuji se, že jsme chovali s kraliky mtcata, protize se rikalo, zetahaki z lz kraliku nemoci. Ukazalo se, ze je to jen povets...kralici onemocneli, motcata nic...Ale u lidi,kdovi jak to je... 8-O

11 Black Blood Black Blood | Web | 20. července 2018 v 18:15 | Reagovat

Hodně štěstí

12 Radka Radka | E-mail | 22. července 2018 v 23:20 | Reagovat

[10]: Ano, také se to už ke mně dostalo, ale kolegyně tvrdí, že jejich králíky to zachránilo. Asi jste měli odolná morčata :-|

13 Radka Radka | E-mail | 22. července 2018 v 23:20 | Reagovat

[11]: Děkuji

14 Bev Bev | E-mail | Web | 28. července 2018 v 7:14 | Reagovat

Ono to zase půjde, je to jako s jízdou na kole, jak se říká, to nezapomeneš, jen se musí slova zase nahromadit a správně poskládat. Moc dobře to znám, jak není ten správný čas, slova nepřijdou. Dej jim volnost a najdou si tě sama. :-)

15 Radka Radka | E-mail | Web | 4. srpna 2018 v 21:54 | Reagovat

[14]: Měla by ses dát na věštectví! Ono se to totiž nějak zlepšilo, nápadů na články mám hafo a fotek "něurekom". Jen se k tomu dokopat. Ale už se mi to drží v hlavě ;-)

16 Bev Bev | E-mail | Web | 5. srpna 2018 v 7:41 | Reagovat

[15]:Tak to je super!! :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.