Nemůžu myslet jen na sebe

5. srpna 2018 v 20:21 | Radka |  Sny a realita
Vlna veder zasáhla celou Evropu a není snad místo, kde bychom se před horkem mohli ukrýt. I na horách to peče. Letět na dovolenou za sluncem se mi jeví jako největší bláznovství léta . A v hlavě se pořád hlásí o pozornost myšlenka: najdi si nějaký film, kde od začátku do konce prší! Asi bych to měla udělat, protože těch pár kapek, co dnes spadlo, mi náladu nezlepšilo. Nevylepšily to ani další skutečnosti.


Nedávno jsem své sestře opět dala kázání na téma: dobré skutky nepáchat, ale konat. To je takový její zlozvyk, myslet stále na druhé a "vměšovat" se jim do života. Zdůraznila jsem jí, ať se zaměří hlavně na sebe. Pokud někdo bude potřebovat pomoc, řekne si o ni. Měla by myslet hlavně sama na sebe, nikdo jiný to za ni neudělá. Ve správnosti mého kroku mě ujistila kamarádka pracující na patologii. Vysoké teploty s sebou přinášejí zdravotní rizika a "u nich na stole" končí šedesáté i sedmdesáté ročníky. Smutné. Proto je třeba si uvědomit, že nejsme nesmrtelní, a více na sebe dávat pozor.

Výše napsané zcela neplatí, pokud máte domácí mazlíčky. Musíte myslet na ně i za ně.
Před pár dny jsem měla sen. Z pokoje jsem se dívala na agapornisku, stála na stole, před sebou borůvku. Koukla na mě, pak na borůvku a kousla do ní. Poté vyskočila na sklenici s vodou, trošku se napila, zavrávorala a upadla dozadu. Spadla až na zem. Vyběhla jsem z pokoje a za stolem ji viděla ležet na zemi. Byla nafouklá a dívala se zmateně na mě. Dýchala. Slabě, ale dýchala. Vzala jsem ji do dlaní a přemýšlela, co se stalo. Byla to opravdu borůvka, nebo snad rulík zlomocný?

Po probuzení jsem dostala strach. Co ji zase čeká, copak jsme si toho letos neužily dost? Pro jistotu jsem se rozhodla ji hlídat a nedávat žádné rizikové potraviny, i kdyby na ně měla chuť a chtěla mě za to uklovat! Ale o jídlo tady vůbec nešlo, jak jsem pochopila dva dny zpět.

Oba agapornisové se mnou trávili veškerý čas po příchodu z práce. Samička byla hodně unavená, až mi to připomnělo trápení z konce jara. To nebylo dobré. A pak, když jsem se chtěla napít, natáhl se ke sklenici i sameček Saša, kterého dohnala žízeň. Samička odmítla. V tu chvíli mi došlo, že nikoli jídlo, ale o vodu ve snu šlo! Agaporniska už není nejmladší a její chování mi nápadně připomnělo staré lidi, kteří nedodržují pitný režim z důvodu absence žízně. Zkrátka nemají potřebu!
V noci jsem byla jak na trní a od rána ji sledovala. Když jsem měla pocit, že dlouho nepila, donesla jsem jí na lžičce vodu s vitamíny. Poprvé se napila, podruhé již odmítla a do lžičky strčila tak, že se voda vylila. Za to ji sameček hned pokáral a jako by ukazoval, že se má napít. Bylo dojemné sledovat, jakou starost o ni má. Sice si vůbec nepamatuje, kde si nemá ulevovat, ale o agapornisku pečuje s láskou neustále. Musela jsem hledat alternativní způsoby, jak do mí tekutiny dostat. Vždyť ani já nemám vždy chuť prolévat se vodou, občas můj žaludek vodu vyloženě sabotuje. Jenže mých sedmdesát kil vydrží odolávat nedostatku vody mnohem déle, než ten malý tvoreček. Nosila jsem jí tedy ledový salát, po chvíli mrkev, jablko jsem měnila hned, jak mírně okoralo.

Odpoledne jsem mohla konstatovat, že se péče vyplatila. Vypadala o poznání lépe. Trošku se obávám, co nastane od pondělí, kdy musím do práce, a vedra budou pokračovat. Bude zase lajdačit, nebo si zvykne popíjet a pojídat zeleninu pravidelně? Ono někdy nestačí dát svým mazlíčkům vše na dosah, občas je potřeba udělat i něco navíc. Hlídat je jako staré lidi. Protože i oni stárnou a mají právo zapomínat. Na to nesmíme naopak zapomínat my.
No, jenže já už si taky někdy připadám stará a především dost zapomínám. Někdy i vypít uvařené kafe . A to jsem vždy byla kofeinový závislák! Ale to bude tím vedrem. Nejspíš zavařený mozek. A propos, nemáte někdo tip na nějaký propršený film?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 5. srpna 2018 v 21:56 | Reagovat

Cestující v dešti.To je sice triller, ale třeba při něm zapomeneš na starosti. Mám misky s vodou ve všech místnostech pro kočičky a stejně jim připomínám- napij se vodičky. Na to alespoň Muf docela slyší. ;-)

2 Zdenka"ren" Zdenka"ren" | 7. srpna 2018 v 11:54 | Reagovat

Tady u nás ne a ne zapršet už dlouhé týdny,takže ta vedra nás dusí, což teprve chudáka papouška.Co se týče filmu,neporadím, já když, tak kouknu na nějaký dobrý dokument,hlavně cestovatelský. :-)

3 Čerf Čerf | E-mail | Web | 7. srpna 2018 v 18:08 | Reagovat

Když jsem se v sobotu večer náhodou v Praze na Starém Městě připletl k dlouhé průtrži mračen, celou jsem ji proseděl venku na ulici pod markýzou, protože jsem se nemohl nabažit pohledu na vodu. Ale stačilo kousek popojet a voda nikde...

4 Radka Radka | E-mail | Web | 10. srpna 2018 v 19:00 | Reagovat

[1]:  jejda, děkuji za tip, ale jak je to moc napínavé, tak to já raději počkám na reálný déšť venku ;-)

5 Radka Radka | E-mail | Web | 10. srpna 2018 v 19:03 | Reagovat

[2]:  zdá se, že nám dnes konečně sprchne, takže dokonce ušetřím čas u filmu a zkusím raději poskládat článek s mraky, co skrývají tajemství ;-)

6 Radka Radka | E-mail | Web | 10. srpna 2018 v 19:05 | Reagovat

[3]:  Naprosto chápu! Dnes na mě cestou z práce spadlo několik kapek a já ani nechtěla poodcházet z míst, kde byla voda! Ale příslib večerního deště mě dostal domů :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama