Zmatena z překladu

8. srpna 2018 v 8:00 | Radka |  Píseň v mé hlavě
Hudba mi v hlavě zní často. Někdy i ticho. Mívám období, kdy se snažím moc nemluvit a nechat běžet myšlenky. Mívám to jednou do roka, kdy zhruba na měsíc zklidním a mlčím. Dlouho to v práci nešlo, bylo potřeba stále vysvětlovat, zdůvodňovat, hájit se. Situace se před pár dny změnila a mohu si dovolit více mlčet. Mám to ráda. Protože když vydržíte mlčet, uslyšíte melodie lidí kolem sebe (z filmu Rok ďábla).


Dnes mám v úmyslu podělit se s vámi o příhodu, kterou by možná bylo lépe zatajit. Ovšem člověk by si měl umět dělat legraci i ze sebe, proto se přiznám, co si na mě osud připravil. A byl to skutečně osud?

Jednoho červencového rána jsem se probudila s tóny písně Get Down od Backstreet Boys. Píseň melodická a ty kluky jsem měla ráda. Kdysi, když v devadesátých letech frčeli. Nyní místo příjemného naladění způsobila mi slova písně vrásky na čele: půjdu snad k zemi? Abyste pochopili, anglicky vládnu technicky, tedy vše kolem IT si přečtu, mám nějaké základy gramatiky, ale mluvit nebudu. Nemám tedy zažité žádné fráze ani ustálená spojení. Překládám jako automat. Překlad refrénu, který v mém podání říkal - pojď dolů, sestup (spadni?) - vyzněl z toho na netu úplně jinak, tudíž mě dokonale zmátl:
Pojď na to, pojď na to
A rozhýbej všechno kolem.

To jako fakt? Na co mám jít? Co mám rozhýbat? Jako, mohla bych jít rozhýbat zlenivělé svalstvo. Prohnat nějaké ty tukové polštářky během, tancem... A nenaznačili by mi to jinak?
Ještě na upřesnění: nevěřím na náhody a vítám znamení. Písně, které mi zní v hlavě, beru jako upozornění, varování, pomoc v nesnázích. Často jen zlepšily náladu, ale jindy za nimi byly příběhy, které najdete v samostatné rubrice.

Pustila jsem raději píseň z hlavy a odmítala připustit si jakoukoli katastrofu i možnost pohnout zeměkoulí. Život si mě žádal jinde. Jenže druhý den byla píseň zpět. Opět od rána a stále dokola. Jako kolovrátek. Asociace nenaskakovala žádná, proto byla nemilosrdně smetena z přímé pozornosti mé mysli.
To jsem možná neměla dělat. Ale nejsem geniálně jasnovidná a ve znameních se teprve učím číst. Ehm, už nějaký ten rok . A stále mě to baví .

O dva dny později mě přemohla chuť být zase chvilku za dámu. Vyměnit džínovou či úpletovou sukni s tričkem a žabkami za něco elegantnějšího. Volba padla na lehké šaty s řaseným horním dílem, tzv. vodou, doplněné botkami na podpatku. Cítila jsem se skvěle. Vykračovala jsem si do práce sebejistě a říkala si, že bych se možná měla vrátit k elegantnějšímu šatníku. To jsem ještě netušila, co mě od tohoto rozhodnutí odradí.

V kanceláři jsem se přezula do pohodlnější obuvi a pustila se do práce. Kolegové si změny všimli a pochválili. Užívala jsem si to. Avšak jen do okamžiku, kdy se na skok zastavila kolegyně z výroby. Zajímala se o změny na našem oddělení a při odchodu ještě padl dotaz, co na ně říká kolegyně, která se sama označuje čarodějnici? Mírně jsem to okomentovala a to už kolegyně mizela ve dveřích. Chtěla jsem to zapít ještě horkou kávou, která stála přede mnou na stole, ovšem co se dělo pak, mi rozum nebere ani teď. Sklenici jsem nebyla schopná udržet v ruce, nejprve se naklonila dopředu a část se vylila do klávesnice, posléze nabrala opačný směr a obsah po stole stekl na má stehna, protekl šaty, zmáčel židli a skončil až v botě. Jako dáma jsem ten den skončila. Ale ještě to nebylo vše.

Pro tyto případy mám v práci náhradní oblečení. Převlékla jsem se do džínové sukně s tričkem a zasedla k práci. Ovšem nejprve jsem si musela vylít kafe z klávesnice a celou ji osušit. Naštěstí fungovala.
Po poledni jsem si vytáhla připravené jídlo (zeleninový salát) a k tomu přikusovala chleba s máslem. Prostě jsem na něj dostala chuť. S poslední kouskem v ruce jsem se začetla do mailu, a už nevím jak se to stalo, že chleba místo do úst mířil na sukni. Máslem dolů, jak je pravidlem. Mastné fleky se vytvořily právě ve světlejším místě a já se šla převlékat znovu. Tentokrát do kalhot, letní oděvy došly. Sukni jsem rychle vyčistila a položila k oknu usušit. Počasí tomu přálo.
Když mě zahlídl kolega, podivil se mému převlékání. Popsala jsem mu tedy důvody a jsem ráda, že jsem ho pobavila. Domů jsem došla v již suché sukni a od toho dne nezkouším být za dámu. Sportovnější styl vůbec není špatný .

A jak s tím souvisela píseň v mé hlavě? Brala jsem ji od začátku jako negativní znamení, ale stejně jsem tomu neuměla zabránit. Poté, co jsem řekla pár slov o kolegyni čarodějnici, jako by přilítla negativní energie. Přitom jsem řekla jen pravdu! A pak už to padalo k zemi. Nejprve kafe, posléze chleba. Přísahám, že si ani dnes neumím vysvětlit, co za sílu tu sklenici ovládalo, že to šlo oběma směry. Mám sice občas díky revmatu nešikovné ruce, ale takové kousky neumím. Vylévám zásadně směr klávesnice.

Poté, co jsem pozdě večer nanečisto dopsala článek, nastal čas na očistu a spát. Před odchodem z koupelny jsem chtěla spláchnout vlasy z umyvadla, ale zarazil mě jeden zvláštně smotaný. Tak nějak symbolicky. Melodicky.


Také vám připomíná houslový klíč?
(foto barevně upraveno a přidán efekt plasticity)

Vzpomněla jsem si opět na slova z filmu Rok ďábla: Těžké je mlčet. To jsem já nedokázal.
Příště budu o zlých lidech mlčet. A uslyším melodii lidí kolem sebe. Uslyším možná i svou vlastní.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Intuice Intuice | E-mail | Web | 8. srpna 2018 v 8:11 | Reagovat

To mi připomnělo můj zážitek. V práci mi řekli, že mám moc starý zdravotní průkaz (rok asi 1977), tak jsem si jej šla k dr. vyměnit. Položím ho v práci na stůl. Někdo drknul do stolu, kafe se mi vylilo do něj. Tak jsem odnesla šéfce nový (asi týden) zdravotní průkaz celý prolitý hnědým kafem, paráda! :D

2 Čerf Čerf | E-mail | Web | 8. srpna 2018 v 11:34 | Reagovat

Kdepak gravitace, na tu je spoleh! A houslový klíč se mi líbí. Jakýpak zámek asi umí otevřít :-).

3 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 8. srpna 2018 v 15:30 | Reagovat

Já k tomu překladu. Pojď na to.. je  vyzvání, neříkej, žes to nepochopila :-D  :-D

4 Zdenka"ren" Zdenka"ren" | 8. srpna 2018 v 19:02 | Reagovat

Houslový klíč je parádní :-) Však ti měl přeci cosi říct ;-)

5 Radka Radka | E-mail | Web | 10. srpna 2018 v 19:07 | Reagovat

[1]:  Aspoň se ten Tvůj pozná na první pohled a nebude ho muset ňikdo složitě hledat :-D

6 Radka Radka | E-mail | Web | 10. srpna 2018 v 19:08 | Reagovat

[2]:  Že by ten od srdce? ;-)

7 Radka Radka | E-mail | Web | 10. srpna 2018 v 19:11 | Reagovat

[3]:  Růženko, jako jo, ale popravdě - nikoho jsem ve své blízkosti s takovým úmyslem nezahlédla. Tak jsem raději hledala jinde :D

8 Radka Radka | E-mail | Web | 10. srpna 2018 v 19:12 | Reagovat

[4]:  Teď jen další znamení dobře pochopit ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama